|
|
Ondřej Suchý: portrét novináře
Hedbávný, Marek ; Malý, Radek (vedoucí práce) ; Novotný, David Jan (oponent)
Diplomová práce shrnuje život a dílo Ondřeje Suchého, a to s důrazem na jeho novinářskou činnost v tisku, rozhlase i televizi. Suchý mimo jiné v Československé televizi uváděl pořad Kavárnička dříve narozených (1985-1995). V Českém rozhlase, kde s přestávkami pracoval od roku 1962 až do roku 2018, moderoval pořady Padesátník (1992-2008) nebo Nostalgické muzeum zábavy (1997-2008). Z tištěných médií je jeho jméno spjaté především s dětským časopisem Sedmička (1968-1971) a s Kvítkem, přílohou Svobodného slova. Práce se okrajově zabývá také Suchého uměleckou tvorbou: živil se jako karikaturista (známý je díky kresleným vtipům o myších) nebo jako hudební textař (spolupracoval s Karlem Černochem, Hanou Hegerovou či Dagmar Patrasovou). Vydal také přes pět desítek knih, převážně z oblasti literatury faktu: zaměřuje se na životopisy slavných herců, hereček, komiků, zpěváků a zpěvaček z 30. až 60. let 20. století. Další kapitoly se věnují osobnímu i profesnímu vztahu se starším bratrem Jiřím, kritickému zhodnocení jeho tvorby prostřednictvím dobových recenzí nebo rozboru Suchého novinářských metod. Součástí přílohy je tematická fotogalerie.
|
|
|
Bůh si zakryl tvář. Náboženské odkazy v nenáboženských významech textů v české populární hudbě
Opekar, Aleš
Článek pojednává o posvátné, většinou křesťanské symbolice v textech české populární hudby, jejichž obsah není náboženský. Křesťanské symboly se používají jako běžná slovní zásoba, podobná každodenní řeči. Někdy se vyskytují ve vrstvách sekvencí, jako jsou modlitby za lásku a umění. Někdy jsou použity jako básnické prostředky, které zvyšují estetické působení. Jádrem práce je analýza specifických, vzájemně odlišných přístupů tří českých zpěváků a skladatelů tří generací: Jiřího Suchého, Svatopluka Karáska a Beaty Bocek. Zatímco Suchý pracuje s náboženskou rétorikou jen zřídka, ale s velkým uměleckým efektem, Karáska z ní činí přirozenou součást svých písní, což bylo v jeho době významným rozšířením sociálních a politických témat. Beata Bocek popisuje spirituálně vznešenými slovy světskou realitu, zatímco křesťanskou víru vyjadřuje obyčejným slovníkem z ulice.
|
|
|
Člověk proti pokušení: Mefistofelské svádění v českém dramatu 70. a 80. let 20.století
Imlaufová, Markéta ; Smrčka, Jiří (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá tématem pokoušení ve třech českých dramatech ze 70. a 80. let 20. století, jež jsou inspirována faustovskou legendou. Hry představují odlišné modely, jakými se dobové drama s tématem vyrovnávalo. Práce se zaměřuje na princip zla a jeho fungování. Pokoušení zlem nazývá mefistofelským sváděním, přičemž ve vybraných textech analyzuje jeho dramatické ztvárnění. Práce popisuje fungování mechanismu zla a sleduje, jak jsou hrdinové dramat zlem pokoušeni, a také jak se pod tímto vlivem mění jejich jednání a chování. Diplomová práce uvádí moc zla do jejího širšího významového kontextu "vyšší moci". Práce se věnuje souvislostem mezi dvěma vyššími mocemi: mocí zla a totalitní mocí. V tomto popisu obou mocí vychází ze společensko-historického kontextu a života autorů. Analýzou, komparací a popisem těchto skutečností reflektuje princip mefistofelské svádění, tj. pokoušení člověka zlem, v jeho existenciálním rozměru. KLÍČOVÁ SLOVA pokušení, ďábel, mefistofelské svádění, postava, princip zla, drama, Faust, Mefistofeles, Václav Havel, Oldřich Daněk, Jiří Suchý
|
|
|
Dvojí poetika autorského divadla: Semafor a Studio Ypsilon
Baloušová, Lucie ; Smrčka, Jiří (vedoucí práce) ; Píšová, Ina (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá tématem divadel malých forem, která představovala generační proud, jenž se začal v českém kulturním prostředí rozvíjet v 50. letech minulého století. Práce si klade za cíl nastínit svébytnou poetiku dvou českých divadel malých scén - Semaforu a Studia Ypsilon, a to na základě analýzy vybraných stěžejních původních dramatických textů jejich čelních představitelů, Jiřího Suchého a Jana Schmida. V úvodu práce se věnujeme proudu divadel malých forem, jejich vymezení a charakteristice. Pro ucelený pohled na problematiku je práce doplněna o pojednání o autorském divadle a jeho specifických rysech. V hlavní části práce se zaměřujeme na počátky obou divadel, dále pak na 60. až 90. léta a na jejich současnou tvář. I přes odlišné existenční podmínky obou divadel, kulturně-historický a politický kontext, se v závěru práce pokoušíme porovnat jejich poetiky. KLÍČOVÁ SLOVA divadla malých forem, autorské divadlo, divadlo Semafor, Studio Ypsilon, Jiří Suchý, Jan Schmid, dramatický text, poetika
|
|
|
Konceptualizace hudby v písňových textech Jiřího Suchého
Císlerová, Anna ; Vaňková, Irena (vedoucí práce) ; Lehečková, Eva (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá konceptualizací hudby v písňových textech Jiřího Suchého, a to na širším pozadí pojetí hudby v češtině. Práce využívá kognitivnělingvistických metod, především se jedná o jazykový obraz světa a teorii pojmové metafory. Cílem práce je rekonstruovat jazykový obraz hudby a identifikovat pojmové metafory, které se v jazykovém materiálu uplatňují. Jako zdroj jazykových dat slouží za prvé výkladové, frazeologické a další slovníky češtiny a za druhé písňové texty Jiřího Suchého. Během zkoumání bylo zjištěno, že konceptualizace hudby představené na slovníkovém materiálu lze nalézt i v textech Jiřího Suchého. Jeho texty však obsahují i další typy konceptualizací, které ze slovníkového materiálu vyčíst nelze. Na základě slovníkových dat rovněž nelze stanovit konotace např. u slova blues - hledání konotací u tohoto slova proběhlo na základě písňových textů. Za největší přínos této práce považujeme odkrytí paralelních pojmových metafor hudby a jazyka.
|
host ::
RSS.